Delší dobu jsem používal v obývacím pokoji dálkově ovládaný (DO) stmívač s obvodem SLB0587, postavený podle AR A8/95. Fungoval bezchybně, používal však velmi jednoduše kódované dálkové ovládání a občas se stalo, že při různém odrazu signálu některého z dálk. ovladačů při ovládání TV nebo videa došlo k nahodilému rozsvícení nebo zhasnutí osvětlení. V PE 2/2003 vyšel stmívač, který se mi velmi líbil, bohužel i ten má jednu podstatnou nevýhodu, a to, že musí být umístěn ve svítidle, protože potřebuje k činnosti nulový vodič, který většinou v krabičkách vypínačů k dispozici nebývá. Tato skutečnost a to, že jsem se chtěl naučit programovat mikroprocesory PIC firmy Microchip vedla k rozhodnutí postavit stmívač, pokud možno víceúčelový, dálkově i místně ovládaný s možností naučení se kódu dálkového ovládání některého z ovladačů pro ovládání TV nebo videorekordéru, který by všechny uvedené nevýhody eliminoval.

Náhled na konstrukci - ke zvětšení obrázku klikněte na náhled

  maximální možná uživatelská flexibilita zapojení
  spínaný výkon alespoň 300 W (v základní verzi, záleží na parametrech triaku)
  snadná obsluha, zapojení místo klasického vypínače (rozměry), nebo do svítidla, jednoduchost připojení
  možnost ovládání jak téměř libovolným dálkovým ovladačem (samozřejmostí je reakce stmívače jen na jedno "naučené" tlačítko), tak i místně
  možnost nastavení jako stmívač nebo jen zapnout / vypnout (ovládání zářivek, úsporných zářivek ale i jiných spotřebičů)
  zapamatování nastaveného jasu po zhasnutí, "inteligentní" rozsvicování, tzn. že při rozsvícení se žárovka rozsvicuje cca 2 sec. od nuly do nastaveného jasu, tato funkce slouží k potlačení rázu při zapnutí a tím k šetření vlákna žárovky (při funkci jen zap./vyp. je tato funkce samozřejmě vypnuta)
  další a hlavní prioritou při vývoji konstrukce byla instalace do stávajícího rozvodu, t.j. při připojení místo stávajícího vypínače odpadá nutnost vodiče pracovní nuly (zapojení do série se spotřebičem), ale samozřejmě jej lze zapojit i do svítidla (spotřebiče)
  a v neposlední řadě jednoduchost konstrukce

Technické parametry:

Napájení: 240 V ~
Vlastní spotřeba: cca 3,5W kapacitní (jalové) složky proudu
Spínaný výkon: 300 W
Ovládání: místně nebo infračerveným DO od spotřební elektroniky popřípadě ovladačem

Ovládání
     Krátkým stiskem tlačítka (předem uloženého) na DO nebo místním ovladačem (čas do 0,8 sec.) rozsvítíme světlo. Pokud svítí, dalším krátkým stiskem jej můžeme zhasnout. Pokud držíme tlačítko déle než uvedený čas, přejde stmívač do nastavovacího módu - začne pozvolna zhasínat do minima a pak zase rozsvicovat do maxima. Pokud jas dosáhl námi požadované úrovně, stiskneme krátce tlačítko na DO (nebo místní) a osvětlení zůstane svítit dosaženým jasem. Po každé regulaci osvětlení je směr regulace otočen, t.zn. na příkladu: dlouhý stisk -> stmívá se -> krátký stisk (dosažení požadované úrovně osvětlení) znovu dlouhý stisk -> rozsvicuje se -> krátký stisk (dosažení požadované úrovně osvětlení). Při nastavení jen jako zap./vyp. zařízení funguje jako dálkový vypínač. Tento režim je vhodný např. pro dálkové zapínání úsporných zářivek, obyčejných zářivek a jiných el. spotřebičů.


Popis zapojení
      Konstrukce je napájena síťovým napětím 240 V. Cílem bylo, umístit ji celou do instalační krabičky ve zdi pod klasický vypínač. Zde již nastal první problém konstrukce a tím je to, že v těchto krabičkách většinou nebývá přítomen nulový vodič (pracovní nula), ale pouze vodič fázový, který dál pokračuje do svítidla a vypínačem se jen přerušuje obvod. Musel jsem tedy vyřešit nejen jak celou konstrukci napájet, ale také jak a kde detekovat průchod síťového napětí nulou - jedná se o fázovou regulaci.

Náhled na schéma zapojení - ke zvětšení obrázku klikněte na náhled.

     Napájení konstrukce je řešeno kondenzátorem C6, usměrňovačem U1, Zenerovou diodou D1 a vyhlazovacím kondenzátorem C2. Pro usměrnění je použit usměrňovací můstek, abychom využili obě půlvlny síťového napětí. Zdroj je připojen paralelně na spínací triak. Filozofie zdroje je postavena na tom, že při rozepnutém triaku máme v podstatě na jeho pracovních elektrodách plné síťové napětí, na jedné pracovní nulu přes spotřebič a na druhé fázi. Proud, resp. jeho kapacitní složka prochází v tomto okamžiku přes omezovací kondenzátor 220nF na usměrňovač. Kondenzátor se chová v obvodu střídavého proudu jako rezistor. Jeho kapacitní reaktance (zdánlivý odpor) při kapacitě 220nF při kmitočtu 50 Hz je cca 14,5 k. Zenerova dioda sníží napětí na požadovanou velikost 5,1 V. Následně je toto napětí vyfiltrováno kondenzátorem C2. Nevýhodou tohoto řešení napájení je, že při sepnutí triaku je samozřejmě zdrojový obvod bez napájení. Spotřeba stmívače je potom kryta z filtračního kondenzátoru C2. Nemůžeme proto nikdy sepnout triak ihned po průchodu sítě nulou na dobu celé půlvlny, ale vždy až po určitém čase, aby se napájecí obvod stihl nabít. Při použití stmívače to není problém, i při maximálním jasu je triak spínán za 1,5 msec. po průchodu sítě nulou. Bohužel při použití zařízení jen jako spínač (zap./vyp.) není kvůli tomuto omezení možné spínat zátěž přímo "v nule", ale sepnutí musí být zpožděno o 700 mikrosekund. Pokud by toto řešení bylo na závadu, existuje možnost zapojit stmívač do svítidla (spotřebiče), kde je přítomen i vodič pracovní nuly. V tomto případě budou zachovány všechny funkce stmívače, navíc při funkci zap. / vyp. bude spínat v nule. Samozřejmě toto řešení má také své omezení, a to , že přijdeme o možnost ovládání stmívače místně (na zdi), i když i toto omezení se dá v případně nutnosti obejít. Vlastní úprava zapojení bude popsána v odstavci oživení.
     Obvod snímání průchodu proudu nulou je řešen obdobně. Mějme opět pro pochopení stav, kdy je triak rozepnutý. Uvažujme žárovku jako činný odpor řádově několik ohmů, pak je opět na obou vývodech triaku potenciál 240 V~. To znamená, že polarita se pravidelně mění a i průběh je sinusový. Proto se v kladné periodě po průchodu nulou (viz obr. sin0. gif) začne zvyšovat napětí na diodě optronu, která začne svítit a tranzistor optronu sepne a tím vyvolá přerušení procesoru. Protože se napětí dále zvyšuje až na efektivní hodnotu sítě, je do obvodu zařazen omezovací rezistor R3 a ZD2, která udržuje napětí na diodě optronu na 5V. Jelikož dioda optronu svítí samozřejmě jen při kladné půlvlně a tím je přerušení vyvoláváno jen při počátku a konci této kladné půlvlny, a my potřebujeme spínat zátěž v obou půlvlnách síťového napětí (jednu celou periodu) je ošetření provedeno softwarově. Více opět v odstavci o programu. Jako přijímač infračerveného záření jsem použil známý obvod SFH 506/36. Jedná se o integrovaný přijímač infračerveného záření s demodulátorem a tvarovačem, jehož výstup je v TTL logice. Protože příjem a dekódování není až tak jednoduché jeho popis bude také v odstavci o programu. Výstupní část stmívače tvoří optotriak typu MOC3020 řízený procesorem. Tento optotriak ovládá výkonový triak TIC226. Procesor, i když obsahuje interní RC oscilátor je taktován oscilátorem s vnějším krystalem z důvodu dosažení časové stálosti. Ta je nutná pro správné časování při přijímání kódu od dálkového ovladače. Mód stmívač / zap.vyp. se nastavuje jumperem JP2, pokud není jumper osazen, pracuje zařízení jako stmívač. Jumper JP1 slouží k odpojení výkonové části, protože při učení kódu docházelo k rušení a telegram byl nesprávně uložen. Tlačítko TL1 slouží k uložení telegramu DO do paměti EEPROM mikrokontroléru, LED signalizuje přijetí povelu.

Změřené osciloskopické průběhy na stmívači pro lepší pochopení dějů (měřeno při sepnuté zátěži)

Zapínací impulsy do řídící elektrody triakuPrůběh napětí měřený paralelně na triaku

Na další průběhy se můžete podívat na jiné stránce.

Mechanická konstrukce

Náhled plošného spoje - plná velikost ke stažení na konci stránkyNáhled osazení plošného spoje - plná velikost ke stažení na konci stránky

     Stmívač je postaven na jednostranné desce plošných spojů o rozměrech 46 x 56mm. Triak je kvůli montáži chladiče osazen ze strany spojů tak, aby jej bylo možno otvorem v plošném spoji přišroubovat ke chladiči. Chladič je vyroben z hliníkového plechu o tloušťce 2 mm. Mezi triak a chladič je vložena slídová podložka, potřená silikonovou vazelínou, také šroub je od triaku odizolován. Pokud budeme spínat výkon jen do cca 100W, chladič není potřeba a triak je možno osadit ze strany součástek. Procesor je osazen do precizní 18-ti pinové patice. Stmívač je vložen do instalační krabičky do zdi pod vypínač, klasický vypínač nahradíme schodišťovým vypínačem, který se po stisknutí vrátí do vypnuté polohy (tlačítko) a připojíme jej na piny označené vypínač . Hmatník vypínače je upraven vyříznutím otvoru, do kterého je vloženo tmavé plexisklo, pod nímž je umístěn přijímač SFH 506. Ten je zespoda na kryt přilepen tavným lepidlem. Zbytek mechanické konstrukce je ponechán na fantazii konstruktéra. V konstrukci není zahrnuta odrušovací tlumivka, neboť jsem zjistil, že ani profesionální výrobci se odrušením nezabývají.


Popis software
     Nejprve popíši činnost přijímací a dekódovací rutiny pro naučení a příjem ovládacího infra kódu. Celé zařízení jsem odlaďoval a zkoušel s různými IR ovladači (Aiwa, Sony, 2 x OTF, ovladač od satelitu, atd.). Zkoušel jsem mnoho algoritmů jak vysílané kódy dekódovat (RC5 a NEC). Zpočátku jsem vycházel z teoretického popisu jednotlivých protokolů podle normy. To nemělo moc velký úspěch. Vždy se mi podařilo perfektně dekódovat jen některé ovladače. U ostatních se stávalo, že po naučení na jedno konkrétní tlačítko přijímač reagoval i na různá jiná téhož ovladače (ne všechna). Jak jsem se nakonec přesvědčil na osciloskopu, normu protokolu přesně dodržuje jen málokdo. U některých RC5 chyběl start bit, jinde byly dva. Co firma to protokol originál. Nakonec jsem přistoupil na řešení protokoly nedekódovat, ale uložit sekvenci kódu do paměti EEPROM procesoru a při příjmu kódu tento porovnávat s uloženými daty. Přijímač začal pracovat tak, jak má se všemi testovanými ovladači a jde naučit vždy jen na jedno konkrétní tlačítko. Vzhledem k rozmanitosti značek zkoušených ovladačů si dovoluji předpokládat, že zařízení bude pracovat s většinou standardních ovladačů od spotřební elektroniky (nepracuje s ovladači od videokamer, používají velmi odlišné časování a také nepracoval s univerzálním dálkovým ovladačem - tedy u něj jsem testoval jen jeden ze 160 možných kódů).
     Kvůli relativní složitosti rutiny nebudu rozebírat všechny její části (adresování, vyhodnocování chyb apod.). Podrobnosti a samotnou rutinu pro příjem a dekódování DO najdete v případě zájmu na jiné stránce. K příjmu a dekódování je využito externí přerušení na portu RB0 a časovač 0. Při příchodu impulsu od čidla SFH 506 je spuštěn časovač, kterým se měří uplynulá doba do příchodu dalšího impulsu. Pokud další impuls nepřijde, je tento stav vyhodnocen jako rušení a program se vrací do čekacího stavu. Pokud následuje další impuls, otestuje se, zda je požadavek na ukládání do paměti nebo porovnávání s již uloženým kódem. Při ukládání se uloží stav časovače 0 do paměti RAM.
      Protože ukládání do EEPROM je časově náročnější, provádí se načítání do RAM a při ukončení se obsah do EEPROM překopíruje. Při požadavku porovnání kódu s kódem uloženým se provádí porovnání každého dosaženého času s časem uloženým. Pokud se shodují, pokračuje se dále, při neshodě je to chybový stav a následuje výstup z rutiny.
     Zde poněkud odbočím. Protože většina ovladačů DO vysílá tzv. TOGGLE bit v telegramu (tento bit se neguje po každém uvolnění a opětném stlačení tlačítka DO) je nutno načíst při učení kódu dva stavy, jinak by stmívač reagoval jen na každý druhý stisk tlačítka na DO. Pro ukládání kódu se tedy stlačí tlačítko učení a drží stisknuté. Namíříme ovladač na čidlo ze vzdálenosti cca 50 cm, stiskneme a podržíme tlačítko, dokud se nerozsvítí LED (cca 1 sec.). Pak tlačítko na DO uvolníme, LED zhasne (tlačítko na stmívači je stále sepnuto) a stiskneme jej ještě jednou, opět dokud se nerozsvítí LED. Pak uvolníme tlačítko "učení" na stmívači. Tím máme v paměti uloženy oba dva kódy. Ukončení telegramu (tedy sekvence bitů) je rozpoznáno delší prodlevou mezi impulsy telegramu (dle normy 114-24,9=89,1 msec., zde je o něco kratší). Ověření správného uložení můžeme provést stisknutím "naučeného" tlačítka na DO. Při každém stisknutí po dobu držení tlačítka musí svítit LED. Pokud tomu tak není, např. LED bliká apod. je potřeba "učení" zopakovat.

Nyní následuje popis regulace
     Pracuje na principu fázové regulace, jejíž princip předpokládám je Vám známý (pokud ne, vysvětlení naleznete na jiné stránce). Musíme tedy dosáhnout toho, že budeme schopni spínat triak různě dlouhou dobu po průchodu sítě nulou, čímž jsme schopni se "pohybovat po sinusovce" a tím řídit napětí na zátěži. Díky zapojení snímače průchodu sítě nulou jsou k dispozici dvě změny stavu a to pouze v kladné půlvlně. Pro zápornou půlvlnu musíme věc řešit softwarově. Snímání průchodu sítě nulou je připojeno na pin 5 portu B procesoru a vyvolává přerušení při změně stavu. Testování hrany (vzestupná / sestupná) je provedeno v programu (proti procesorům x51 máme výhodu, u těch pokud zvolíme přerušení hranou je možnost pouze sestupnou, zde si můžeme zvolit). Pozor, úrovně jsou za optronem negovány. Pokud jde o vzestupnou hranu, znamená to, že kladná půlvlna "končí", následuje návrat z přerušení. Pokud jde o sestupnou hranu, načte se předvolba do časovače 1 a časovač se spustí. Po přetečení tohoto časovače následuje sepnutí triaku. Protože, jak bylo uvedeno výše, LED optronu svítí jen při kladné půlvlně a při záporné bychom nebyli schopni zjistit průchod sítě nulou, obešel jsem tento problém softwarem tak, že po sepnutí triaku je do časovače 1 načtena předvolba odpovídající době 10 msec. (trvání 1 půlperiody) a časovač je spuštěn. Tím se dosáhne toho, že triak sepne v záporné půlperiodě přesně ve stejném okamžiku jako v kladné.
     Ještě se zmíním o využití časovače 2. Jelikož při sepnutí triaku jen impulsem docházelo při indukční zátěži (hlavně u zářivek při režimu zap. / vyp.) k rozepnutí triaku vlivem proudového nárazu z tlumivky, musel jsem změnit spínání triaku. Bylo třeba jeho spínací elektrodu (G) držet zapnutou po celou dobu půlperiody. Protože si ale kvůli omezené možnosti napájení nemůžeme dovolit "držet" zapnutý optron stále (spotřeba jeho LED je cca 5mA), po zapínacím pulsu pro triak se po zbývající dobu půlperiody generují po 500 mikrosekundách jen krátké zapínací pulsy. K tomu je využit časovač 2, který je spuštěn po prvním zapínacím pulsu a pokračuje generováním těchto impulsů. Samozřejmě i zde je nutno použít výše uvedenou "fintu" s prodloužením do další periody, abychom se dostali s generováním impulsů do přesně stejného okamžiku záporné periody. Při použití jen jako spínač zap. / vyp. zařízení pracuje jako stmívač s tím rozdílem, že do časovače 1 je načítána hodnota první předvolby taková, aby sepnutí triaku následovalo po uplynutí 700 mikrosekund od průchodu nulou (toto zpoždění je nutné jak bylo uvedeno výše kvůli napájení elektroniky). Zpoždění 700 usec. odpadá při instalování stmívače do svítidla, více v odstavci oživení.


Oživení
Před oživováním konstrukce si musíme uvědomit, že je připojena na nebezpečné síťové napětí a většina součástek je se sítí víceméně galvanicky spojena.

      Pokud máme osazeny všechny součástky, desku zkontrolujeme na nežádoucí propoje. Zapojíme jednoduchý zkušební obvod podle následujícího obrázku. Procesor do patice zatím nezasuneme a taktéž oba jumpery necháme rozpojené a čidlo SFH 506 nepřipojíme. Umístěno v instalační krabičce místo původního vypínačePři vypnutém zařízení připojíme měřicí přístroj na Zenerovu diodu zdroje (D1) a připojíme síť. Na této diodě musíme nyní naměřit 5V stejnosměrných. Pokud je vše v pořádku, odpojíme zařízení od sítě. Odpojíme měřicí přístroj, zasuneme jumper JP1 (spojení s výkonovou částí) a na patici procesoru propojíme pin č.1 s pinem č.14 (+Vdd). Zařízení opět zapneme do sítě. Nyní se musí rozsvítit žárovka - pokud ne, musíme najít závadu v obvodu optotriak, triak. Pokud je i zde vše jak má být, opět zařízení vypneme. Zasuneme procesor, rozpojíme jumper JP1 a zapojíme čidlo SFH 506. Paralelně na ZD 1 přivedeme napětí 5V (bezpečnější - ze zdroje), nebo zařízení zapneme do sítě. Nyní vyzkoušíme příjem a dekódování povelů. Pro ukládání kódu se tedy stlačí tlačítko učení a drží stisknuté. Namíříme ovladač na čidlo, stiskneme a podržíme tlačítko na ovladači, dokud se nerozsvítí LED (cca 1 sec.) . Pak tlačítko na DO uvolníme (tlačítko na stmívači je stále sepnuto) a stiskneme jej ještě jednou opět dokud se nerozsvítí LED pro uložení kódu s inverzním TOGGLE bitem. Pak uvolníme tlačítko "učení" na stmívači. Tím máme v paměti uloženy oba dva kódy. Ověření správného uložení provedeme stisknutím "naučeného" tlačítka na DO. Při každém stisknutí po dobu držení tlačítka musí svítit LED. Jestliže tomu tak není, je potřeba "učení" zopakovat. Pokud i zde vše pracuje jak má, odpojíme zdroj (vypneme síť) a zasuneme jumper JP1 na spojení s výkonovou částí. Podle požadavku činnosti stmívač / vypínač nezasuneme / zasuneme jumper JP2. Připojíme síťové napětí a ověříme činnost. Ovládání "místně" pomocí vypínače na stěně je naprosto stejné jako ovládání pomocí DO (stmívač - krátký stisk = zap./vyp,, dlouhý = regulace, vypínač krátký stisk = zap./vyp.). Pokud chceme změnit "naučené" tlačítko, musí být vždy vyjmut jumper JP1 (spojení s výkonovou částí), aby nedocházelo k rušivým impulsům a doporučuji podržet stisknuté tlačítko TL1 nástrojem, nejlépe izolovaným šroubovákem. Vždy po zapnutí napájení nebo výpadku sítě je zátěž vypnuta a u stmívače je při zapnutí nastaven plný jas.


     Jak bylo uvedeno, je možno zapojit celé zařízení i přímo do svítidla. Získáme tím při funkci zap./ vyp. spínání v nule, ale přijdeme o možnost místního ovládání vypínačem na zdi (ale i tu nakonec můžeme obejít, jak bude popsáno dále). Tuto úpravu jsem musel zrealizovat proto, že některým druhům spotřebičů (např. levné druhy úsporných zářivek, jedna hi-fi věž apod.) "vadil" průchod kapacitního proudu při rozepnutém triaku (úsporka poblikávala, věž zůstávala v režimu stand-by). Po změně připojení fungovalo již vše tak, jak má. Umístěno ve svítidle
Nyní k vlastní úpravě:
      Nejprve je nutno napevno propojit ve stávajícím vypínači ve zdi vodiče, abychom dostali do svítidla (spotřebiče) trvale síť 220V~ . Pak ve stmívači odpojíme z plošného spoje vývod triaku jdoucí do uzlu R3, R7 a svorkovnice (obrázek vlevo). Tento vývod vyvedeme ven a připojíme na spotřebič. Na tomto vývodu bude potom při sepnutí triaku fáze napájející spotřebič. Následně propojíme do svorkovnice příchozí fázi a pracovní nulu a ještě musíme na plošném spoji propojit pin procesoru č.10 se zemí (krátkou svislou drátovou propojkou připájenou od pinu 10 na cestu jdoucí od pinu 5 - GND). Tímto propojem dáme procesoru na vědomí., že není třeba ve funkci zap. / vyp. čekat se zapnutím spotřebiče kvůli napájení vlastní elektroniky, ale že se zapne ihned po průchodu sítě nulou. Tento propoj není řešen jumperem, protože si myslím, že takto provedená úprava se nebude často měnit.


     K této konstrukci se přímo vybízí doplnění ve formě ovladače, který je možno přimontovat na téměř libovolné viditelné místo místnosti (DO od spotřební elektroniky by přeci jen nevypadalo na stěně úplně nejlépe) a po osazení výše uvedenou konstrukcí získáme možnost ovládat osvětlení z námi zvoleného místa bez sekání kabelů a bez nepořádku. Navíc je možno použít tento ovladač ve vlhkých prostorech, neboť je napájen z 9V destičkové baterie. Pokud jej použijeme pro ovládání při montáži stmívače do svítidla, získáme tím zpět možnost místního ovládání a tím se zbavíme všech omezení. Jediné dvě podmínky jsou - viditelnost mezi vysílačem a přijímačem (nemusí být přímá, vysílač je dostatečně výkonný) a naučit systém (vysílač a přijímač) kód, kterým se budou řídit t.zn. vlastnit nějaký infračervený dálkový ovladač. Konstrukci tohoto ovladače naleznete na samostatné stránce.


Rozpiska součástek

 C1 elektrolyt 22uF/6,3V R5 rezistor miniaturní 100R
 C2 elektrolyt 220uF/6,3V R6 rezistor miniaturní 5k6
 C3 keramika 100nF R7 rezistor 1k / 2W
 C4,C5 keramika 39pF R8 rezistor miniaturní 1k2
 C6 kondenzátor 220nF / 275V AC - CFAC (nutno dodržet !) R9 rezistor miniaturní 2k7
 CON1 svorkovnice ARK550/2 TL1 mikrotlačítko do pl.spoje P-B1720
 OK1 optočlen PC817-SHARP U1 usměrňovací můstek B250C1000DIL
 D1,D2 Zener. dioda BZX85V5,1 U2 triak TIC226
 D3 LED červená 3mm - 2mA (nutno dodržet !) U3 optotriak MOC3020
 R1 rezistor miniaturní 1k  U4 infrapřijímač SFH506/36kHz
 R2 rezistor miniaturní 390R Q1 krystal 4MHz / HC49U-V
 R3 rezistor 82k / 0,5W IC1  naprogramovaný PIC16F628-20/P (16F628A)
 R4 rezistor miniaturní 120R JP1,JP2 jumper - lámací lišta
Patice DIL 18 precizní



Závěr
Snažil jsem se v této konstrukci o co možná největší komfort obsluhy, a také o nízkou cenu konstrukce. Viděl jsem srovnatelné stmívače v relacích okolo 1000,- Kč, dálkově ovládané radiovým signálem, pro které však opět potřebujete zvláštní ovladač, zabírající místo na stole. Cena celé konstrukce stmívače v základní sestavě nepřesáhne i s naprogramovaným procesorem 250,-Kč, což si myslím není mnoho vzhledem k užitné hodnotě.

Pokud nevlastníte programátor, můžete si naprogramovaný procesor objednat na mojí e-mailové adrese, kde si můžete také objednat plošný spoj pro tuto konstrukci.

Ke stažení jsou tyto soubory:

Velikost 10 kByte  Software stmívače - vložen zdrojový kód (úpravy na vlastní nebezpečí !)
 
Velikost 95 kByte Schémata a plošné spoje stmívače ve formátu EAGLE 4.01
 
Velikost 134 kByte Schémata a plošné spoje stmívače ve formátu *.jpg


Na úplný závěr zařazuji jednu referenci pro ty z Vás, kterým čistě náhodou tato konstrukce nefunguje. Omluvte kvalitu, jde o klasický dopis, který je oskenován, velikost obrázku cca 160 kByte, déle se načítá.
Vytisknout stránku

Zpátky Zpátky
© DH servis 2002 -